Tak jsem zjistil, že prakticky všichni mí oblíbení autoři beletrie se narodili mezi lety 1880 a 1905. Je to náhoda?
Nemyslím si. Když v roce 1914 skončilo tzv. „dlouhé 19. století“ a s ním i éra nazvaná Belle Époque, svět (přinejmenším ten západní) se změnil od základů.
Poprvé v historii byla ekonomika států na takové úrovni, že dokázala udržet válečnou mašinérii v chodu nepřetržitě po několik let, takže státy do ní mohly poslat celou jednu generaci svých občanů. Dopady byly dalekosáhlé.
Charles de Gaulle je zhodnotil těmito slovy: „Hmotný i mravní rozsah této zkoušky byl takový, že nic nezůstalo stejné jako předtím. Celá společnost: vládní systémy, národní hranice, zákony, ozbrojené síly, mezistátní vztahy, ale také ideologie, rodinný život, majetek, postavení, osobní vztahy – všechno se odshora dolů změnilo […] Lidství nakonec ztratilo svou rovnováhu a dodnes ji nenašlo.“
A ještě si dovolím citovat historika Normana Cantora: „Všude došlo k tomu, že normy chování, které již beztak upadaly, přestaly platit úplně. Když politici a generálové zacházeli s miliony lidí, o které se měli starat, jako se zvířaty posílanými na jatka, ani náboženské nebo etické zásady pak nedokázaly lidem zabránit, aby se jeden ke druhému nechovali s krutostí dravých zvířat. […] Krveprolévání za první světové války naprosto devalvovalo hodnotu lidského života.“
Pro tehdejší humanisty, kteří vyrostli v Evropě bez válek, v čase jistot a nebývalého pokroku, znamenaly události započaté v roce 1914 naprostý šok. Vždycky mi přišlo, že se pak ve svých dílech zoufale snažili staré hodnoty bránit a vzkřísit.
Možná proto mě dodnes tak oslovují…
P. S.: Mezi mé oblíbence patří Stefan Zweig (*1881), Karel Čapek (*1890), J. R. R. Tolkien (*1892), Antoine de Saint-Exupéry (*1900) nebo George Orwell (*1903).
The post Úžasná (a nešťastná) generace spisovatelů appeared first on Proofreading.cz.